Obchůzka s klibnou a kozlíky

Autorský text níže: manželé Milan a Pavla Škochovi

KOVÁŘOVSKÉTRADICE.CZ
manželé Milan a Pavla Škochovi

OBCHŮZKA S KLIBNOU A KOZLÍKY
NÁRODOPISNÁ OBLAST KOZÁCKO - TÁBORSKO - MILEVSKO

V Kovářově se tradičně v podvečer 5. ledna koná Obchůzka s klibnou a kozlíky po jednotlivých staveních. Jedná se o tříkrálový lidový zvyk (též i první masopustní), kdy se snaží sedlák a kočí prodat klibnu (kobylu) hospodářům nebo hospodyním. Klibnu doprovází harmonikář, dudák či další muzikanti a hlavně rozverní kozlíci, kteří tropí během prodeje nepravosti.
Historicky se název zvyku uváděl chození s „klibnou“ nebo „chlibnou“, následně pak „chodí kozlíci“.
Od roku 2003 je název zvyku uváděn jako „Obchůzka s klibnou a kozlíky“, v autorské licenci pojmenování od manželů Škochových.

Všude, kam veselý průvod masek přijde, nechybí dobrá nálada, kořalička a někde i chutné pohoštění. Sedlák s kočím se činí při prodeji kobyly a vychvalují ji do nebe.

Krátká ukázka dialogu postav:
„…. tahleta kobyla je dobrá do tahu, je nenáročná na ustájení, není mlsná i hřebíky žere, ……
……. podívejte se, je nově okovaná a jakou má jiskru v oku …., takovou nikde nekoupíte …., tak co, plácneme si, nebude drahá … stojí jenom dvě stě zlatejch.
Kobylu žádný hospodář či hospodyně nechce nikdy koupit a zpravidla ji častuje slovy: … takovou hajtru nechceme … vždyť je samý žebro … ani zuby nemá ….. stejně ji nemám co dát ….. jděte o dům dál… na oves či seno vám ale přidám“.

Z vyprávění se obchůzka koná na památku krále Baltazara, jenž přijel na bílém velbloudu do Betléma poklonit se Ježíškovi. Klibna (maska koně) tedy podle lidového výkladu představuje velblouda. Tento starobylý masopustní obyčej se posléze vyvinul v rozpustilou zábavu, při které nechybí žertování, dobrá kořalička, ale i vinšování k novému roku.

O tomto obyčeji se zmiňuje ve své knize Veselé chvilky v životě lidu českého Čeněk Zíbrt (1864 - 1932), český kulturní historik, jehož rodiště je nedaleko Kovářova v Kostelci nad Vltavou.
Z jeho knihy citujeme:
"Dobře se pamatuji, že za mého dětství v rodné vesnici na Táborsku (Kostelci nad Vltavou) chodívala chasa s klibnou. Pokud jsem se ptal těch, kdo si všímají prostonárodních zvyků, neví o chozením takovém nikdo. Zapisuji tedy zvyk, aby se nadobro neztratil. Nenadál jsem se, že moje zmínka zachrání starobylý obyčej nadobro před zapomenutím." (konec citace)

Z historie obchůzky:
Uvedený lidový zvyk podle vyprávění pamětníků prováděla chasa v Kovářově od nepaměti.
V roce 1976 byla obchůzka ukončena na usedlosti u Škochů v čp.3, masky uloženy na půdu a další generace mladíků na dlouhých deset let v tradici nepokračovala.
Milan Škoch (rodák z čp. 3) masky po celou dobu opatroval, následně zrekonstruoval a v roce 1986 vynesl na světlo boží, kdy ve spolupráci s dalšími kamarády tradici obchůzky v tomto roce po obci obnovil. Obchůzka s klibnou a kozlíky dlouho udržována nebyla a tak po několika letech opět skončila.
Na přelomu roku 1990 - 1991 se stávají vedoucími Jihočeského folklorního souboru Kovářovan manželé Milan a Pavla Škochovi, a tento lidový obyčej, včetně autorských dialogů, zařazují následně do kulturních programů souboru.
V roce 2002 přicházejí Škochovi s nápadem obchůzku po vesnici znovu obnovit, zrekonstruují, dle potřeby vytvoří přesné repliky masek a s dalšími přáteli tento lidový zvyk přivádějí k životu 5. ledna 2003.
Podobu zvyku a jeho provedení mají manželé naposloucháno z vyprávění otce Milana, Jaroslava (ročník 1928), který obchůzku také prováděl s kamarády, stejně jako jeho otec, též Jaroslav (ročník 1893). Milan, jako chlapec, zvyk zažíval v jeho autentické podobě v podání starší chasy.
Na základě získaných znalostí připravili manželé Škochovi také scénář, dramaturgii a režii jevištního zpracování obchůzky, kde bylo zařazeno i mluvené slovo zvyku v autorské licenci Milana Škocha. Toto zpracování a dialogy jednotlivých postav byly velmi oceněny odbornou komisí při kulturním vystoupení Kovářovanu v rámci Jihočeského folklorního festivalu Kovářov.

manželé Škochovi - prezentace lidového zvyku:
Významnost a jedinečnost tohoto zvyku podtrhuje i zájem České televize, která natáčela v roce 2006 celou obchůzku pro její prezentaci v nově vzniklém Folklorním magazínu, jenž ukazuje tradice v nás a kolem nás.
Prezentace zvyku při kulturních vystoupeních Jihočeského folklorního souboru Kovářovan.
Prezentace zvyku v časopisu Folklor.
Prezentace zvyku v regionálních denících.
Prezentace zvyku v tištěných propagačních materiálech.
Prezentace zvyku ve fotografiích.
Prezentace zvyku na www stránkách.
Dokumentace zvyku pro Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích 2008.
Pořízení audiovizuálního dokumentu lidového zvyku 2010.
Na základě vyprávění manželů Škochových zaznamenala tento kovářovský starobylý obyčej PhDr. Jiřina Langhammerová, přední česká etnoložka, v knize Jižní Čechy, kraj- lidé- tradice (2011).
Na základě vyprávění manželů Škochových byl tento kovářovský starobylý obyčej prezentován v Českém rozhlase v pořadu "Poklady z půdy", kde si o zvyku s redaktorkou povídala PhDr. Jiřina Langhammerová, přední česká etnoložka (2011).
Výstava zvyku na Krajském úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích 2011.
Výstava zvyku v Prácheňském muzeu v Písku 2014.
Dokumentace zvyku pro Prácheňské muzeum v Písku 2015.
Prezentace zvyku a historických masek v prostorách kovářovské barokní fary v rámci expozice Domu regionů a dětských folklorních tradic od roku 2019.

Uvedený zvyk od nás v roce 2018 převzali další pokračovatelé a provádí jej se svými novými maskami. Každoročně navštěvují naši usedlost v Kovářově č. 3 a jsme rádi, že je stejně jako v minulosti můžeme pohostit domácím uzeným, domácím chlebem, houskami dle našeho receptu i nezbytnou kořaličkou.

Tento jedinečný starobylý obyčej společně s autentickými maskami klibny i kozlíků v rámci činnosti naší společnosti Kovářovskétradice.cz stále udržujeme a prezentujeme široké veřejnosti.

Děkujeme hospodářům a hospodyním, kteří nás na obchůzce vždy pohostili a všem přátelům,
s nimiž jsme zvyk obnovovali, udržovali a udržujeme.

manželé Milan a Pavla Škochovi
Foto: Milan Škoch